Demilitarizovaná zóna

Na dnešek byl naplánovaný celodenní výlet do demilitarizované zóny v koreji. Předpověď počasí hlásila velmi silný déšt (má spadnout až 10% celoročního průměru v koreji) a bohužel se i do posledního puntíku naplnila. Celý den pršelo jako snad ještě nikdy a do toho všeho byla mlha ... Pokyny před vstupem do DMZ zněly: zákaz focení mimo vyhrazená místa a z autobusu, pokud vás voják na něco upozorní, vždy odpovězte YES a nikdy se neptejte WHY.

První zastávkou byl IMJINGAK - asi nejnavštěvovanější místo v DMZ, protože se sem může vkročit bez jakéhokoliv povolení a omezení. Jednalo se o vyhlídkové místo, odkud bylo možné přes ostnaté dráty pozorovat Severní Koreju. Hned za ostnatým drátem byly postaveny severokorejské hlídkové budovy, ve kterých seděli vojáci se zbraněmi v ruce.

Poté jsme se přesunuli do tzv. Třetího tunelu. Tento stavěli severokorejci v 70. letech minulého století. Jeho cílem byla infiltrace severokorejců na jih, avšak 1978 byl jihokorejci objeven. Severokorejci nechtěli připustit pokus o infiltraci a tak nabarvili stěny na černo a tvrdili, že dolují uhlí! Tunel je 1635 m dlouhý, 70 m hluboko pod zemí, 2 m široký a 2 m vysoký. Byl postaven tak, aby byl schopen pojmout až 10000 vojáků.

Dalším místem byla tzv. Dora observatoř. Je to jediné místo v Jižní koreji, odkud se dá pozorovat život v severní koreji, bohužel byla taková mlha, že nebylo vidět na metr, tak aspoň fotka s vojákem :)

Poslední destinací byla vlaková zastávka, která je součástí projektu Transevropské magistrály, která má spojovat Jižní Koreju s Evropou. Ve stanici si lze za symbolických 500 wonů koupit lístek do Pyongyangu a poté se přesunout na nástupiště, kde snad v budoucnu budou jezdit vlaky.

Taekwondo

Lekce taekwonda pokročily a dnes přišlo na řadu rozkopávání dřevěných destiček, myslím, že fotografie a videa mluví za vše.

Období deštů na ostrově Jeju

O víkendu jsme měli volno, takže jsem se rozhodli, že pojedeme na tři dny na ostrov Jeju. Říká se, že kdo byl v Jižní Koreji a nebyl na ostrově Jeju, jakoby v Koreji nebyl.

Ostrov Jeju leží přibližně 85 km od pobřeží Jižní Koreje a lze se tam tedy dostat buď lodí nebo letadlem. My zvolili letadlo. Letěli jsme s místní společností Jeju Air za 164000 korejských wonů, což je v přepočtu cca 164 amerických dolarů a tedy kolem 3000 kč.

Ze Soulu jsme odlétali v pátek 9.7. v 19:10, čistý let trval asi hodinku. Po příletu jsme měli rezervované auto a ubytování. Cena za ubytování a auto na 3 dny byla 62000 wonů, tedy 1200 kč!

Na letišti na nás čekal Hyundai Sonata s automatickou převodovkou a GPS přijímačem s uhlopříčkou 7 palců.

Jeju ostrov jako jediná část Jižní Koreje leží již v subtropickém pásu, jen škoda, že je zde období deštů, takže nám celé tři propršelo. Ostrov vznikl vulkanickou činností, střed ostrova tvoří sopka s nadmořskou výškou 1950 m.n.m. Bohužel jsem na vrchol nemohli vyjít kvůli špatnému počasí.

Navštívili jsme lávové tunely, kudy tekla láva, nádherné vodopády, lávové útesy. Viděli jsme ženy, které se živím potápěním a lovením mořských živočichů.

Největším lákadlem pro nás byla tzv. Mysterious Road. Místo, kam přijedete autem, zařadíte neutrál a místo z kopce se rozjedete do kopce. Cesta k tomuto neuvěřitelnému úkazu trvala asi hodinu a půl autem. Když jsme tam přijeli, zařadili neutrál a skutečně jsem se rozjeli do kopce.

Nejdřív jsme si mysleli, že je to způsobeno magnetismem, dokonce se Zbyškovi i zpomalovali hodinky, jenže šlo jen o optický klam!!!